ATS Svárov ARO Club

Dnešní datum: 20. 10. 2019   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Odkazy |    
šipka bílá  Hlavní menukulatý roh

--------------------- Personalizace
(registrace čtenáře)

Rozšírené vyhledávání

šipka bílá  Vyhledáváníkulatý roh

Hledej


PenzionKomorníkRybařeníUbytování Česká KanadaUbytování větších skupinPenzion Jižní ČechyChata na SamotěJižní ČechyUbytováníKunžakChata u rybníka KomorníkaChata Česká KanadaStrmilov

téma * Álin deníček - Expedice Rumunsko - červen 2006
Vydáno dne 13. 07. 2006 (5040 přečtení)

DRUM BUN

Účastníci výletu:
Pavel alias Kudla
Tomáš alias Hamoun nebo Ladista
Filip alias Filipsu
Radek alias Mokas
Tomáš (nepostřehla jsem žádnou přezdívku)
Pavel alias Papík
Dejf
Ála
Aro 328
Aro 246
Nissan Patrol GR


Můj milý deníčku, chystám se strávit dovolenou v Rumunsku se svým klukem Dejvem a s bandou chlapů „Svárováků“. O té bandě Ti zatím toho moc neřeknu, vlastně ji skoro vůbec neznám. Dejf je prý trošku zná z nějakých srazů offrouďáků, ale to víš, já moc po cizích chlapech nekoukám  Viděla jsem je jednou a to nebyli kompletní, když jsme se s Dejvem za nimi vydali do Liberce, abychom předem věděli do čeho jdem, jedem.
Je to v podstatě pánská jízda a mě v duchu napadá jestli tam nebudu tak trochu mimo mísu. Ale kluci nic nenamítaj, že s nima pojede ženská. Tak to nerozebírám. Docela se těším. Být v přítomnosti samejch chlapů je prima představa. Leckterá holka by mi to mohla závidět. Doufám jen, že moc nefantazíruju.Ale horečku nemám.

Vyrážím s Dejvem už o den dřív. Se Svárovákama máme sraz až 9.6.2006 na již předem domluveném místě na Slovensku.
Je 8.6.2006 a pro Dejva nastal zlomový okamžik v jeho životě. Historicky poprvé s ním jede do Rumunska tatáž žena, která s ním byla na expedici již předešlý rok. Zatím to žádná nedala a mě upřímně těší, že jsem to zrovna já „držák“ Ála. Ale pojďme dááál.
Je 11.30 hod. a Dejf žhaví naloženýho Patrola. Co se asi Nízánovi honí hlavou? Nebo spíš jeho Patrol systémem? No nevím, netroufám si za něj cokoliv říct. Možná si říká „to si dělají prdel“, „kam to povezu“. Kdyby chudák věděl, že to nepoveze jen na druhej konec Prahy  . Toto Rumunsko bude pro Nízána tak trochu zkouška. Zatím s námi nic neabsolvoval, jen nějaký to popojíždění do práce a na nějaké ty výlety.
Dejf trochu poukazuje na moje zavazadla, ale já jsem přesvědčená, že jsem si do batůžku nebalila zbytečnosti, ale jen absolutně potřebný věci!

Tankujeme ve 12.15 hod. před sjezdem na Chodov – benzínka Agip; stojan č. 12; Diesel 30.30,- . Koupila jsem si křížovky, kdyby náhodou byla potřeba se zabavit jiným způsobem než offroadem. Konečně vyrážíme z Prahy, Dejf to prej moc nepožene, úsporný režim – 90 km/h. Nahlas se ptá Nízána jestli to ale do kopce dá. Vyjeli jsme všichni 3 (Dejf, já a Nízán), tentokrát bez „negra“. Ale hned u sjezdu na Benešov se štosovala fronta aut – zúžení na vozovce. Už z nás teče pot. To, že jsme se umyli do foroty je tatam. Dopravní značení nám oznamuje: zúžení za 2000 m. Blééééé.
Popíjím kafíčko z termosky, mimochodem moooc příjemná záležitost. To nám ta dovča pěkně začíná. Dnes máme cíl dojet na Slovensko a zítra se chceme připojit ke Svárovákům. Hoši z Liberce – 6 porcí chlapů. Promiň deníčku za to neurovnaný a neuhlazený písmo, ale to víš D1 vypadá odporně. Zrovna předjíždíme kamion, na palubce 100km/h. A teď Dejva předjíždí kamioňák v pomalém „pravém“ pruhu. Dejf jen podotknul „asi je nenaloženej“  . „Podívej jak to pere“. Dost se nám vzdaluje před očima. Doufám jen, že nepřijde na řadu zase mé zavazadlo.
139 km a Patrol staví v mírném kopečku. Překvapila nás rána, kontrolujeme gumicuky a vše ostatní. Najednou Dejf objevil na předním skle trhlinku od kamene. To je ale pech! Nové ukazatele na D1 nám oznamují kolona 5 km. Čert ví, jestli ta kolona je dlouhá 5 km a nebo se objeví za 5 km. Ty, co vymýšlí to info, by měli přehodnotit smysl těchto informací. Po 5 km se ptám Dejva, kde je ta kolona? Prej až na 197 km. Tak se tímto těm pisálkům omluvám. V tý rychlosti, kterou to valíme jsem nestihla přečíst celou informační tabuli.

166 km a míjíme benzínku, kde v loni NEGR opravoval jeho Jawu – výměna motoru. S nostalgií jsme na něho zavzpomínali. Na předměstí Brna nás čeká ta kolona, o který se zmiňuju již dříve. Není to nic strašného. Dejf se rozjíždí na dvojku, se slovy: „jednička je moc krátká“. Musím si z toho vzít ponaučení. Jsme před exitem na Vyškov a Olomouc, uvažujeme o pauzičce. Dejf navrhuje Valméz. Ptám se ho (s vážnou tváří), kde ten Valméz je. Hledám to na mapě a nemohu ho najít. Sakra! S úsměvem mi napoví, že to má souvislost s Valašským Meziříčím. V hlavě se mi honí souvislost s historickými daty, ale po chvilce civění do mapy mi dojde ta „souvislost“. No tak to jsem zase o něco chytřejší. Pane jo, už vím, co je to Valméz, znám největší oboru v ČR. Hlavně, aby to má paměť kapacitně zvládla.

Sjíždíme na exitu Olomouc a náš doposud tichý společník na cestě „navigace AVMAP“ prohodila slovo k řidiči „nechcete si dát pauzu?“. Dejf nahlas přemýšlí, na co ho upozorní příště. Třeba jestli už měl dnes sex, že když tak bude za pár km bordel. Ale podotýká, že by bylo dobrý, aby výrobce dal možnosti volby navigace a to s partnerkou a nebo bez partnerky. Projeli jsme předměstím Hranice a jsme zase v koloně. Není tak velká. Ze sousedního auta k nám doléhá super diskotéka. Luštím první křížovku. Jsme zase v zácpě, tentokrát ve Valmézu. Dejf se zase rozjíždí na dvojku, ale hned vyřazuje. Brzdí levou, pravá je už opotřebovaná. Zastávka na čůrání 17.00 Rožnov pod Radhoštěm, benzínka Aral, stojan č. 5 a 6. Zjistila jsem, že nám teče kandík a tak ho mám mezi nohama. Přece jenom bych tam měla radši něco jiného. Á šup na piknik. Stavíme na pěkném místečku. Hlavní menu: kuřecí řízek s chlebem, zákusek: oříšková bábešovka. Pochválili jsme si křesílka a zase vyrážíme dál k hranicím. Už to Dejf udělal zas – rozjel se na dvojku.

18.00 právě jsme překročili hranici. Pasová kontrola proběhla bez problémů a teď si kupujeme dálniční známku. Dejf se krapánek vykecává ve směnárně o offroadu. Pozoruju Dejva z auta a holky – je fakt pěknej, škoda pro Vás, už je zadanej. Dejf se vrací do auta a já vyzvídám, co si povídali. Položil mi do klína knihu s názvem Afrika za zády s vysvětlením, jak k ní přišel. Nicméně Dejf nezapomněl proč šel do směnárny a přinesl i známku. Už jsme asi hodinu na Slovensku a Dejf nelenil a z netu si stáhl novou verzi SK slovníku. Škoda jen, že já jí k dispozici zatím nemám. Mluví tady na mě poslovensky cituji „krutá zákručka, abych to tady nehodil na budku“. Kolem nás se už začínají rozprostírat slovenské Alpy. Už jsme poněkud unavení, máme křeče v zadečku. Začalo nám hučet asi spojkový ložisko. Dejf se teď rozjíždí na jedničku.

Můj milý deníčku je 9.6. - 7.24 h. Už mám rozlepené oči od 6.15 h. Sice budík je nařízený na 8.00 h., ale Dejf mě už od 6.15 h. průběžně informuje o každém pohybu kolem Spišského Podhradí. Abych to uvedla na pravou míru, večer jsme zakotvili Nízána na stejném fleku jako minulý rok, když jsme se vraceli z Rumunska – pod Spišským Podhradím. Jen s tím rozdílem, že jsme auto nechali ještě před cedulí „chráněná krajina“. Ještě že jsme tak učinili, později Ti to vysvětlím deníčku. Rozbalili jsme náš zánovní střešní stan Maggiolina Airlander, začali si vařit čaj a v tom se začali dít divné věci na zřícenině. Nejenže nebyla osvětlená, ale jela k němu erzetka. Vše jsme sledovali s napětím. To ještě není nic závratnýho deníčku, ale najednou jelo po silnici auto, které zhruba v našich místech začalo zpomalovat až zastavilo, někdo vystoupil a zaměřil na nás baterkou. Říkám, to by byla sranda, kdyby nás tady vyhmátli policajti. Auto se začalo přibližovat k nám. Dejf to šel vyřídit. Neslyšela jsem z povzdálí jejich rozhovor a ani jsem v té tmě neviděla na autě nápis policie. Dejf se vrátil se slovy: „to byla policie“, přijeli se podívat, kdo jim tady stanuje. Policie nás upozornila !žádný oheň!, jste v chráněný krajině. Dejf je ubezpečil, že nejsme žádný pitomci, že jsme viděli ceduli a proto parkujeme ještě před značkou. Pro Tebe deníčku informace o Davidovo oblečení. Měl na sobě ten župánek od Štěpánka. Policie mu tedy popřála dobrou noc a odjela. Sedíme u Nízána, usrkáváme čaj s rumíčkem a v tom jsem propásla padající hvězdu, upozorňuje mě Dejf. Ptám se ho jestli si něco přál. Doufám jen, že si nepřál další sadu gum pro Nízána BF Goodrich – zimní obutí. Podhradí už je najednou osvětlený, když se cvrkot utišil, šli jsme spát. Uvelebujeme se do stanu a spacáků se slovy, jak jsme koupili dobře, moooc příjemný poleženíčko. Já podotýkám, škoda je, že se v Rumunsku netrtká  Dejvovi se mně zželelo a tak začíná s etudou. Nesmím nic promarnit a tak podléhám té střešní romanci v hotýlku lásky. Detailů Tě ušetřím. Jak jsem již psala dříve, budíka máme nařízeného na 8.00h., ale Dejf mě průběžně informuje o dění v Podhradí. Už vím, že na zříceninu jel hovnocuc, golf, hasiči. A taky už vím, že Dejf psal Svárovákům, jak jim to šlape – zatím podle plánu. Posnídali jsme bábešovku s kafíčkem a pomalu jsme začali balit, abychom neprošvihli sraz se Svárovákama. Když jsme vše kompletně zabalili, přišla smska od Svárováků, že budou mít cca 2 hodiny zpoždění. To je příležitost pro mou výšivku – Nissan Patrol team. Aby mi to odsejpalo od ruky, Dejf mi k tomu hraje na kytaru. Je strašnej hic. Mám sebou zabalený svetry, teplou bundu, pláštěnku, ale opalovací krém a sluneční brýle, tak na to jsem opravdu nemyslela. Uplynuly dvě hoďky a jdu se oblékat, abychom mohli vyrazit. Měním si kalhotky a v duchu si říkám, aby se mi nestalo to, co minulý rok. V loni jsem sebou měla všechny stejné černé kalhotky. A v podstatě jsem do kola měnila jen dvoje. Letos jsem si sebou vzala barevně rozlišené, abych zabránila tomu nehygienickému trapasu. Dejf zatím slipy nemění. A můžeme vyrazit hurááá a frrr za Svárovákama.

12.15 už jsem si podali ruce se Svárovákama u motelu. Nasedli jsme do strojů a mašírujeme si to směr Přešov, Košice. Jména Áro posádky jsme si bohužel nezapamatovali, ale to je jen otázka času. Pro pořádek, jedou s náma 2 Ára (červený dlouhý a zelený krátký). Docela to klukům šlape, ale jsou to nový auta tak není divu. Nicméně Nízán se drží velmi dobře.

13.00 stavíme v Košicích u priatel Papíka. Nebyli doma tak jim necháváme jen něco ve schránce.
14.40 jsme překročili hranice (Slov. Nové Město - Sátoraljaújhely) a už ženeme naše stroje Maďarskem. Přejíždíme rozvodněnej Bodrog, všude kolem cest jsou „el džezíra“. Kolem cest je vidět hodně bezových alejí. V Čechách je bez považovanej za planej keř, ale tady je asi hodně opěvovanej. Taky musím pochválit Maďary, jakožto fanda kytiček. Podél cest jsou všude vysázený kytky. Právě proti nám jel 1. Nissan v Maďarsku – asi místní král silnice.
17.00 proti nám jela cizí expedice z Rumunska, mávali na nás tak Dejf šlape na brzdu ááá v tom to do nás málem Mokas napral. Ihned dostal přezdívku „ten, co krotí Áro“. Postarší pánové vyskákali hbitě ze svých aut a natěšili nás na pěkné počasí v Romanii.
17.15 jsme úspěšně překročili hranici, vyměnili jsme € a míříme do Satu Mare. A už to začíná – první Dacia, koňské spřežení, plynofikace vedená nad povrchem zemským a tak dááál.
V Satu Mare mají již někteří z nás chuť na chlazené nápoje specielně pivo, ale dovolujeme jen navštívit banku a jedeme dál. Tankujeme na výpadovce ze Satu Mare, stojan č. 4. Kluci už to nevydrželi a vidím, že stojí před chladícím pultem s pivem. Po decentním občerstvení na pumpě vyrážíme směr Negresti-oas, Sighetu Marmatiei. Pomalu se před námi začíná rozprostírat ta nádherná krajina aáá teď nám zamávalo dítě.
19.00 stavíme v Magazine mix pro dalšího Ursuse.Dejf si mimo jiné koupil ty křupky s kočičkou, ale letos je mají jen se slonem. Nejsou to ledajaké křupky, tyhle hned mizí na jazyku, jak správně podotýká Mokas, který hned chtěl ochutnat tu gurmánskou specialitu. V přepočtu stojí cca 1 Kč.

GPS 47°56.99N 23°30.55E Huta

První večer jsme se utábořili v místě, kde to už Svárováci znají. Místo, kde parkoval Nissan můžu přirovnat k močálu. Nejenom mně se podařilo v průběhu večera do té bažiny věčného smradu šlápnout. Tomáš vykopal díru na oheň, připravili jsme si spaní, něco málo pojedli. Najednou Tom rozkazem zavelel, že ve 21.00 hod. je večerka. Ale zapomněl podotknout kterého času (ČR or RO). Naštěstí nikdo jeho rozkaz nebral vážně. Ale musím toho Tomáše taky trochu pochválit, celý večer se staral o oheň. Áááá začaly kolovat drinky. Co jsem stihla já zaregistrovat tak se točil Jameson, RUM a Ladistova vínovice, ale ta se ke mně dostala v hodně malý míře, škoda byla moc dobrá. Ale já doufám, že ještě na ni dojde. Postupně začali kluci odpadávat. Mezi prvními byl Papík a Ladista, který málem spadnul do ohně, kdyby ho Tomáš nezachránil. Jen tak mimo soutěž – Ladista je jmenován vrchním kameramanem, škoda jen, že odpadl jako první a ráno vstává jako poslední. Dejf se chopil kytáry a hraje Kudlovi a Filipovi ukolébavku na dobrou noc. U ohně zůstáváme ve složení – já, Dejf, Mokas a Tomáš. Kluci si pod zatím pěkně upravenými vousy pobrukují songy MOL. Tom se stará o oheň opravdu výborně, depiluju i epiluju. Abych to shrnula deníčku moc vydařenej večírek. Dozvěděli jsme se hooodně zajímavé info třeba, že Tomáš s Mokosem mají unavený oči, že Filip s Papíkem jedí prášky na cholesterol pro dobrý pocit a že Kudla měl sebou nejmíň 10 řízků. V noci pršelo, tak kluci prý měli nějakou bojovku. Nám, co spíme ve stanu jich bylo upřímně líto.

Po ranní hygieně (já zase měním kalhotky) a snídani vyrážíme z tábořiště. A v tom nás překvapilo první dalo by se říct jeepování. Mokas to v té kaluži nechal dřepkins. Kudla ho musel vyprostit. Dejva kluci vyhecovali, aby to taky zkusil projet. Ale to víš deníčku Nissan pod Dejvovým kočírováním poslouchá na slovíčko a samozřejmě to projel parádně. Vůbec nebylo o čem pochybovat.
Je 10.30 a mi se řítíme na Pop Ivan. Pořád je řeč jen o jeepování. Kluci už mají chuť na krucené pivo, ale Filipsu je na ně přísnej a jedeme dál. Zase nám trochu poprchává. Stavíme a kluci upouští gumy. Pop Ivan 1937 m.n.m., naše výška 564 m.n.m. Ivan se zatím schovává za mraky. Cestu k hoře nám komplikuje inteligentně zaparkovaná Dacia a Toyota. Nemůžeme kolem nich po úzké cestě projet. A tohle je výzva pro Dejva a jeho přání stavět mosty. Ale nějak se nechopil příležitosti. Vyslali jsme Toma na průzkum, ale ten se s nepořízenou vrací zpět. Tak se celá výprava obrací. Brodíme přes řeku a vysíláme tentokrát průzkumný auto Mokase. Ale ten se zašprcl na jednom bodě a ne a ne se hnout dál. Šli jsme mu všichni na pomoc. Nic s tím neudělal a tak nezbylo nic jiného, než to vycouvat a obrátit. Celé to divadélko sledoval místní pasák s jeho dětmi z první řady. Měla jsem vybírat vstupné, protože za tohle drama by v Národním divadle lístky byly pěkně mastný  Po poradě jsme vyjeli prozkoumávat údolí kolem Repedei (mezi Tomnatecul 1618 a Farcau 1958). Nyní post průzkumného vozu jsme vyfásli s Patroládou. Před akcí se stavíme v Repedeau na pivko, odkud jsme nucený s Davidem vyrazit napřed neboť mě přepadli jakési potřeby. Dejf mě odvezl za vesnici, ale byla to hodně úporná cesta, ta vesnice byla totiž nikde nekončící. Klukům jsme tak dali dost velký prostor, aby si vychutnali ten zázračný mok. Kluci nás dojeli a vydáváme se dál, čeká nás brod potokem a pak výstup. Dejf jde na to, ale 1. a ani 2. pokus se nezdařil. Já to natáčím kamerou a najednou se mi do záběru dostává Kudla a jeho elegantní výstup potokem kolem Dejva a najednou je v záběru i Mokas. Kluci si holt našli schůdnější cestu na scénu do kamery. Ale ten Dejvův výstup je alespoň akční. Kladně hodnotím Dejvovu snahu to vyřešit. Nevzdává to a na řadu konečně přichází akce s navijákem. Dejf to prostě musel Svárovákům trochu zpestřit. Tak se alespoň vyzkoušel naviják s jeho novou verzí upevnění – čepy v nárazníku. Když jsme všichni připraveni k další cestě jedeme dál, ale po chvilce jízdy musíme tento výstup zase vzdát. Písmo, jak vidíš deníčku je stále neupravený, ale to je tím terénem, já nejsem žádnej dis…Pokoušíme se tedy v jiné postraní cestě najít už flek na spaní, ale zatím bez úspěchu. Je 19.00 a jsme 1246 m.n.m. Dejf je na pěším průzkumu jestli má smysl jet dál. Slunce krásně svítí, na vrcholky protilehlých hor s Pop Ivanem v pozadí jsou pokryty ještě zbytky sněhu, jiné vrcholky jsou schované za mraky, jako by se styděly se nám odhalit. Dejf se vrací se zprávou, že dál to už nemá cenu a tak se zde utáboříme. Je to takový miniaturní prostor v zatáčce, ale už nemáme jinou možnost. Já s Dejvem problém nemáme, ale jedná se o kluky, je tady dost blátíčko.

GPS 47°56.46 N 24°27.50 E
Když si všichni připravili spaní, v tu ránu se objevili dva rumunští přátelé – přesněji Policia Frontiera. Porozuměli jsme, že zde nemůžeme přespat, protože je to zakázáno 5km od UK hranic. Z tábořiště jsme na hranici dobře viděli tzn., že jsme tento nikde nepsaný zákon opravdu museli porušit. Pánům jsme se legitimovali. Naše iniciály si napsali do zápisníčku. Chtěli dokonce znát i naše povolání a tak jsme jeden po druhém vysvětlovali v angličtině, čím se vlastně živíme. Na oplátku jsme se dozvěděli, že služba rumunských pohraničářů se mění po 7 dnech, kdy jim začíná sedmidenní volno. Hamoun jim dal 2 cíga, byli hodně zadýchaní tak museli trochu odfrknout. Nakonec vše dopadlo dobře, odcházeli se slovy, že nám přespání budou tolerovat, ale že zítra ráno v 9.00 musíme jet pryč, že UK jsou military. Navečeřeli jsme se, drobet jsme popili, ale počasí hodně přiostřilo a všem byla šílená zima tak jsme šli do hajan. Dejf ještě přes stan natáhl plachtu, protože to vypadalo, že noc bude krušná. A taky byla. Ráno nás budil Filipsu s velmi „jemným“ ťukáním na stan. Bylo 6.30, moc se mi nechtělo vstávat, ale pohled na Pop Ivana za to opravdu stál. Slunce už zase svítilo. Někteří fandové do pěší turistiky navrhovali výlet, ale téměř okamžitě byl zavrhnut. Po snídani kluci nastartovali své stroje a sjíždíme dolů. Krásně jsme zvládli ultimátum stanovené včera večer. U potoka se hromadně umyla okýnka u aut, mně to Dejf zakázal. Opodál byla zastávka na vykonání hromadné potřeby. Jediný Tomáš se neúčastnil. Rozprostřeli jsme se do všech světových stran. Čekali jsme na Dejva. Kluci mi ihned navrhují, že jestli umím řídit tak ať tady Dejva nechám. To bych přece nemohla udělat. Na silnici potkáváme jednoho týpka ze včerejší pohraniční hlídky. Bereme ho do Ára ještě s jeho kamarádem a kus jsme je popovezli. Zrovna mu dnes končí šichta v horách a jede domů.
Jedeme do Viseu de Sus, kde stavíme v již klukama ověřený restauraci na oběd. Někteří z nás si dali polévku bez chuti, která něco připomínala, masové tyčinky a já s Hamounem jsem si dala 200géček kořky. Byla výborná, co k tomu dodat. Po kávě jsme si dali v cukrárně cukrátka. Podívali jsme se na úzkokolejku přes plot, ale byla bohužel zavřená tak pokračujem v jízdě dááál. Tankujeme u stojanu č. 1, Dejf chce jet rychle do hor, aby si taky mohl dát panáčka. Tak tedy jedeme vstříc horám. Na cestě jsme se podívali do již nefunkční štoly, kde minulý rok kluci našli i plány. Cestou jsem Mokasovi natřela prdel. Dejf mi půjčil káru a tak jsem měla možnost si zašoférovat. Po společném foto jedem dál hrozně pěknou krajinou do kopců. V jedné strouze to balíme, protože vyjet výš už nejde. Zkouší to Dejf i Kudla, ale bez úspěchu.

Kluci nás tedy zavedli do údolí úzkokolejky vedoucí do Viseu de Sus. Kudla jel prozkoumávat terén. Všichni jsme si mezitím vyfotili čolky a úzkokolejku. Vykonali jsme nepovinnou osobní hygienu v přilehlém potoce. Sakra byl ledovej! Udělali jsme oheň, ale začalo pršet a tak jsme se scukli u kluků pod plachtou. Pozorovala jsem kluky při stavění tohoto příbytku a musím konstatovat, že jsou sehraní. Sedíme všichni pod plachtou a alkohol u kluků prolomuje ledy. Chystají se nám vyprávět Hamounovu příhodu. Ale zatím nechápu, proč se nám Ladista sám nesvěří. Z kluků to leze, jak z chlupatý deky. Mně se už hlavou honí ty nejperverznější myšlenky. Každý z kluků se odvolává na toho druhého, že to umí vyprávět líp, ale nakonec ten příběh dají dohromady. Nevím deníčku, jestli Ti můžu psát o čem ta příhoda byla, asi by jsi tomu ani ve snu neuvěřil. Závěr je takový, že jsme si s Dejvem rozšířili obzory. Zatím nemám odvahu o tom psát, možná časem, ale opravdu to nejde. Hrozně by jsi zvlčil. Nepřemlouvej mě! Tak jo, ale jen povrchně, nepůjdu do detailů. Hamoun chtěl pronajmout od Kudli louku na akcičku podobnou czechteku, ale nejedná se o systémky, drogy a tak, ale o hru ponny play. Lidé jezdí koňské závody, ale nepotřebují k tomu koně. A to už stačí. Povol uzdu své fantazii a nech se tou představou unášet. Abych se vrátila do reality, sedíme a popíjíme už za silného deště, ale to je jen babka. Najednou se u nás pod plachtou objevil úplně promočený Rumun. Nic téměř neříkal, ale když z něho něco vypadlo tak to opravdu stálo za to. Buď šíleně křičel a nebo z kapsy vyndal ptáčka „Vasileje“. Ptáčka jsem si pochovala. Málem jsem Ti deníčku zapomněla napsat proč přišel. U našeho tábořiště se pásli jeho 3 koně. Já s Hamounem jsem je hladila a krmila. Hamoun chtěl za každou cenu jednoho z nich osedlat. Naštěstí mu nikdo z kluků nepůjčil žádný laso. Ale koňská vášeň se v Hamounovi nezapřela, bylo to čím dál tím silnější. Na jednoho z koní nasedl a s písní „SO FAR“ odjel. Měli jsme o něho strach, ale za chvilku se vrátil, ale bez koní. Rumun si samozřejmě přišel pro koně, ukázali jsme mu jakým směrem odklusali. Tomáš Hamounovi domlouval, že by se měl s Rumunem vydat hledat koně. Hamounovi se zprvu nechtělo, ale pak ho ovládlo srdce koňáka a šli společně hledat koně. Kluci nám zatím bez Hamounovi přítomnosti prozradili další peprné detaily a příběhy. Jsem zvědavá, co se ještě dozvíme během dovolené, začínám se trochu bááát. Hamoun se vrátil, když už jsme postávali kolem ohně se slovy, že ho stavěla Policia Frontiera. Hned nám bylo jasný, že se pohraničáři ještě dnes ukážou. Potom se ukázal i Rumun, to dřevo, který jsme pálili bylo jeho. A tak nám nezbylo nic jiného než se těšit z jeho přítomnosti. A v tom se ukázali pohraničáři. Už jsme ten průběh znali. Legitimování, naše iniciály v jejich zápisníku. Žádný problém tentokrát nebyl. Rumun vyměnil baterky v jeho svítilně, přepočítal klády a zůstal s námi až do té doby, kdy jsme mu naznačili, že už jdem spát. Dejf se chopil kytáry a zahrál nám nějaký pecky před spaním. Hrál i na přání, ale Hamounovo přání nedal. Bude muset na příští expedici rozšířit svůj repertoár, protože od Mládka a Waidishe nic nezná. Hamoun byl zklamanej,Waidish je prý geniální písničkář. Papík odpadl zase jako první. Všichni jsme ještě chvilku poseděli a pak jsme šli spát.

Ráno jsme se probudili do nádherného, slunečnýho dne. Koně se ještě nevrátili. Asi jim zachutnala travička na UK. Po snídani se najednou z ničeho nic koně vrátili. Všichni jsme měli obrovskou radost. Kluci se mi začínají den ode dne měnit před očima. Za chvíli je ani nepoznám. Vousy jim rostou neuvěřitelně rychle. Vyrážíme na výlet podél úzkokolejky. Kluci, hlavně Mokas si užívá šnorchlování. Vypadal jako wasserman. Ale neměl tak dovádět, utrhl se mu vejfuk. Oprava proběhla rychle, jen drátování. Někdo našel miminko „čolka“, pochovala jsem ho. Dál na cestě měl Dejf konečně možnost si zahrát na drsného dřevorubce, přes cestu byl padlej strom. Jeho motorovka pracovala na plný výkon. Tomáš zabavuje Hamounovi jeho vínovici, kterou potajmu usrkával. Kluci vyzývají Dejva, aby konečně zatroubil na jeho klakson. Dejf tlakuje. Zvuk trubky Mokasovi zvýšil jeho BPM, ale ustál to. Jedem dál na vrcholky, kde dosahujem výšky 1700 m.n.m. Troiaga (Maramureš). Pohled to byl nádherný, hory se před námi rozestupovali do všech stran. Blížíme se k UK hranicím. Pod horami nás vyhmátl další muž z Policia Frontiera. Zase si opisuje naše SPZtky. Radí nám další možnou cestu do Carlibaby. Otevřel nám bránu do přírodní rezervace Cornu Nedeii-Ciungii Balasanii. Krásná příroda, jako všude jinde, jen kolem potoků zde roste víc blatouchů.

Zakempovali jsme na fleku se souřadnicemi GPS 47°40.50 N 25°00.87 E 1110 m.n.m.

Uvařili jsme si véču, ale kluci měli menší problémy s bombou, ale pojďme dááál. Začalo zase pršet a tak jsme se sulcovali u kluků v obýváku. Mají tam docela dobře zásobenej bar a barový židličky. Přišly na řadu zvonky šťastia. Nejoblíbenější hřích Papíka. Klukům už pomalu dochází piva a tak mezi nima začíná panovat, jak bych to jen popsala – nervozita. Jsou už hodně nafoukaný. Ale doufejme, že se jim zítra rozjasní mysl, plánujem výlet do city. Když se přehnala ta babka tak jsme se přesunuli k ohni. Já zašívám Tomovi roztržený a zaflákaný kalhoty. Pokračujem ve smršti panáků, začíná kolovat i vodka a vlastně nejenom ta. Každý donesl nějakou tu dobrůtku. Jedinej Hamoun nedal kolovat klobásu. Po alkoholu zase tradičně padají bariéry a kluci dávají do plazu další příběhy. Třeba, jak Papík vysloužil přítelku, jak se Filipsu umí nastartovat, příběh o striptérce, o úče z turisťáku. Kluci žadoní, abychom taky něco přihodili. Vodka už je dopitá a tak kolují už jen Bell´s. Filipsu nám dává ochutnat tabáček, ani jsem ho nestihla vyplivnout. Úplně se mi rozpustil v puse. Kluci v nás probudili zlé sklony a já házím do pléna historku o Hamounovi a jeho tajném usrkávání vínovice. Teď mě to mrzí. Už deníčku nebudu jedovatá. Promiň, Hamoune. To si nezasloužíš. Vzal jsi nás do ponny clubu a já se Ti takhle odměním. V pozdějších hodinách, když už Papík zase usnul, se u ohně rozvášnila debata o manželkách a dětech kluků. Raději jsem si zacpala uši, ani to nepomohlo a tak jsem šla raději spát.

Ráno, po snídani vyrážíme drum foresta a drum asfalta na shopping. Ale poněkud jsme spletli navigaci a jedeme na druhou stranu než jsme původně plánovali (Carlibaba). Já jsem si uvědomila, že jsme tudy už minulý rok jeli. Měníme plán a jedem směr Borsa. Cestou stavíme ve šnek baru na pivko, kluci byli zase nadržený. V Borse bereme Svárováky do restaurantu, kde jsme byli v loni. Kluci trochu namítaj, že tu nemají krucaný pivko, ale když si dali nášup tak na to pozapomněli. Odvážní si dali tatarák. Já, jakožto hygienička a specialista na gastronomii, jsem zvědavá jak tohle dopadne. Po gáblu jsme udělali nákup. Jednalo se o pití a já kupovala trapně ještě zeleninu. Jedeme dál směr Bistrita, když v tom potkáváme část jiné expedice z Čech. Měli nemocného Patrola. Dejf vykouzlil ze svýho nářadíčka medikament.
Chytáme tady v Rumunsku rádio Romania. Už dvakrát tam volala věrná posluchačka Ála o písničku na přání. Jednou to byli „heavy horses“ od JethroTull pro Hamouna a po druhý to byla píseň pro Svárováky od Tří sester „alkohol je metla lidstva“.
Vrháme se dál cestou na doporučení dvou Rumunů. Kluci se za námi drží buď vpravo a nebo úplně vpravo. Vlastně vpravo. V 17.00 se stoupání nahoru (pohoří Rodna) stalo nedobytnou záležitostí. Nejdřív to vypadalo, že se jedná o nešikovnost řidiče, ale po té se zjistilo, že to byla závada na stroji. Bylo mi Mokase líto, ale držel se statečně. Našli jsme opodál flek na utáboření, rozbitej diferák nebránil Mokasovi popojet. Tábořili jsme u highway č. 1. Mokas opečovával podvozek Ára. Můj podvozek je zatím v pořádku  Mokas vypustil olej z diferáku. Někteří neekologičtí pánové pálili olej v ohni. Moc se mi to nelíbilo, ale měli jediný štěstí, že jsem si s Dejvem stihla udělat topinky před olejovou smrští. U ohně jsme tentokrát nevydrželi dlouho. Klasicky jako první odpadl Papík, překvapivě ho následoval Dejf a Kudla. Filipovi, někdo pořád vyléval pivo. Poslechli jsme si další historky (tentokrát jak Filip přišel o motorku ….). Domluvil se plán na zítřek. Filipsu a Kudla byli vylosovaný, že pojedou shánět náhradní díl pro Áro. Ještě, že ten Nízán je takovej „držák“.

Kluci brzy ráno odjeli do civilizace. Zbylej mančaft má siestu. Dala jsem s Dejvem bambáro, ale nějak mu to nesedlo. Musel jít odfrknout opodál. Bylo mi ho líto a tak ho jdu poveselit. Probíhá rozhovor hooodně na úrovni. Lákám Dejva na romantickou procházku. Dejf odmítá se slovy, že musí udělat kompletní kontrolu káry „celou“. Připomínám mu, že je taky nutná „celá“ kontrola mě. Dejf si bere ponaučení z ještěrek a z toho jak jim upadává ocásek tzv. Wizard´s school. Jdem si dělat topinky, ale ty mastný, který nám včera nabízel Filipsu a já je i za Dejva odmítla a teď má na ně Dejf chuť. Zlaté vařečky se ujímá Papík. Hodnotím na výbornou. Už zase poprchává a tak jsme schovaný u kluků pod plachtou, kde Dejf začíná s pravidly šaolinu:
1. „ŠAOLIN NEDĚKUJE, ŠAOLIN SI PAMATUJE“
2. „ŠAOLIN NEPOTŘEBUJE DRUHÝ PRAVIDLO“
DODATEK: „ŠAOLIN, KDYŽ MUSÍ TAK I ZABIJE“

Kluci se ještě nevrátili z města. Rádio Romania má dnes poruchu vysílače a tak se nic nevysílá. 14.00 a kluci se vrací z nákupů. Mokas pošteloval svůj stroj a v 17.00 se odpichujem z fleku a jedeme směrem na Calimani. Cestou najednou chytáme centrální vysílání rádia Romania. Následovalo regionální vysílání s písničkou od Tří sester pro Mokase. Do rádia se dovolal posluchač, do soutěže – uhodni vysílanou píseň. Nápověda pro posluchače Filipa – Mám ráda a) horkou kávu b) horký čaj c) horké muže, song Hany Zagorové. Posluchač uhádl správně – C) je správně. A dostává stejnojmenné CD.
Cestou slyší Kudla rány z auta. Stavíme na benzínce. Kudla se domnívá, že má uvolněný rameno přední nápravy.

V rádiu Romania zase vysílají, ale tentokrát koutek Waidishovi poezie pro Papíka.

Žebřík

Na žebřík tu leze chlap
funí pap pap pap.
Noha nohu špricly míjí
v tom rána a chlap se svíjí.
Na žebřík zas leze chlap
znovu dělá pap pap pap,
když pak letí znovu dolů
přebírám si u sta hromů,
copak je to za chlapíka
vypadá to na Papíka.
Tělo rychle barvy mění
3x sletět je umění
vykašlu se na tu fachu
žebřík není pro mě brachu.
Dám si pivko potom další
počkám až na schody braši.
Až tu bude eskalátor
zvládnu práci jak terminátor.

Jedeme dál a Mokas prošlápl spojku. Zapřáhli jsme Mokase za Patrola a odtáhli jsem ho z moc frekventovaný silnice na odlehlý místo za vesnicí. Mokas, Filipsu a Kudla jedou sehnat do nejbližší vesnice svářečku. Za deset minut se vrací s pořízenou. Chválím Kudlu, který se prokázal jako velmi zručný mechanik. Ale chválím i ostatní kluky. 21.45 a vyrážíme hledat flek na spaní. Ještě tankujeme Motorina Euro u stojanu č. 1. Kudla staví na paloučku pod hradem Dracula. Já s Dejvem jsme odmítli spát na smeťáku a přímo u silnice (hlavní tah na Vatra Dornei) a tak se vydáváme hledat něco přijatelnějšího. Zapíchli jsme to na nedaleké louce. Poseděli jsme chvilku u lampičky a dali dvě „óčka“ Tullamore Dew a šli jsme spát.

Ráno jsme mířili na snídani-oběd do Dracula Castle. Bylo hnusný počasí. Pokoupili jsme konečně suvenýry. Po téhle kulturní vložce frčíme do Gura Haitii. Cestou doplňujeme prasečí buchty. Cestu nám zpříjemnil Tomáš a jeho hádanka o 2 kondomech a 4 lidech. V Guru stavíme v osudném báru. Nejprve perlíme před barmankou s grogem. Dejf maluje na kus papíru, co vlastně chceme. Přinesla jsem kytaru do baru a Dejf to rozjíždí – „měl jsem pěknou holku, Rumunku. Pěknou Rumunku mít“ + AVM hymna. No prostě, samé pecky. Rozjíždí se debata v podnapilém stavu o autech. Debata vůbec je hodně rozvášněná. Některým není úplně dobře. Hamoun a Tomáš se potácí někde venku. Filip mi přiznal, že Kudlova manželka by jela do Rumunska ráda, ale je to čistě pánská jízda tak bohužel. S Kudlou jsem uzavřela ústní dohodu, že z každého prodaného AVMka na základě hymny dostaneme procenta. Kalbička to byla slušná. Nejdřív to vypadalo hodně nevinně, že jen přečkáme špatný počasí, ale nedalo se nic dělat, pršelo a pršelo a tak jsme počasím byli donuceni bejt v báru. Vlastně za to ani nemůžem. Opojení jsme se přesouvali kamsi, kde jsme přespali. Víc si nepamatuju. Vím jen, že jsem chtěla svézt Árem. Dejf mi potom připomněl proč byl na mě naštvanej, opovrhovala jsem krátkým Patrolem. Tak se Ti Nizane mezi těmito řádky upřímně omlouvám. Tomáš hodně přebral, v místě tábořiště běhal orientační běh nebo to byl maratón? Běhal jako o závod. Oheň ani nebyl. Já šla spát tak netuším, co se tam pak dělo.

Ráno, když jsme se probrali tak kolem aut byli koně s hříbátkama. Probíhá zase hladící etuda. Hamoun si ihned moc dobře rozuměl s koňákem.
Po snídani jsme se vydali do syrných dolů v Calimani. Ale bohužel jsme nebyli vpuštěni přes závoru. Nezbývalo nám tedy nic jiného než to obrátit a pokusit se Calimani zdolat jinudy. Ale vše bylo bez úspěchu. Zvolili jsme náhradní plán, že vezmeme kluky na místo, kde se nám to minulý rok líbilo, ale kluci měli taky nějaký tip v podobných místech. Cestou jsme museli měnit směr, protože cesta na mapě dle totálně opitých týpků, kteří nás staví na jedné křižovatce je nesjízdná. Prý tam umřeme v tom srázu. V Bistritě si tedy dáváme pauzu na máslovou zmrzku a kluci se posilňují v restauraci. Po pauzičce jedem dál, cestou na nás serou krávy a Mokas se nám na moment dostal mimo dosah vysílačky. Dokoupili jsme zásoby na večer a nakonec jsme zakotvili na místě, které znali kluci. Moooc pěkné místečko, ke kterému jsme přijeli přes louku plnou „el džezír“. Po véče se kluci postarali o oheň a Dejf o hudbu. Zahrál klukům vlastní skladbu.

Rumunsko 2006

Tak jsme letos do Rumunska jeli se Svárovskou bandou,
co nás čeká, neznali jsme pravdu žádnou.
Od začátku tahali si trika na tu naši káru,
to však ještě nepoznali jakou má GRko páru.
Ze začátku se to zdálo jednoduchý jako facka,
po silnici Ára jedou ladně jako let racka.
Když jsme vjeli do terénu a začli jsme trochu krosit,
začal jim bůh z Cimpulunku z nenadání fára kosit.
Nejprv Mokas starý smolař na Áru 246
rozloupnul půl diferáku, jak oříšek tvrdá pěst.
Potom začal Kudla fňukat, že ramínko pobolívá,
zespoda prý rány slyší, stále horší pocit mívá.
Když už všechno dobré zdá se, houkne Mokas do CBíčka,
levá noha propadla se a spojka šla do nebíčka.
Starý Patrol kurtu napne, odfkne však nenadává.
Svaly na Kardanech zatne, Áro táhne jak zamlada.
Když už máme chvíli času, Kudla se pod auto dere,
silentbloky vymění si, ta 328 je snad žere.
Když už neví, co víc zkusit, jak nás dostat na lopatky,
v hospodě nás chtějí opít u té strašně divné babky.
Chyba lávky, nevěř tomu, vožrat starýho patrolistu.
Když se sotva plazí domů, bloumaj loukou, hledaj cestu.
Na závěr je nutno říci, je to fakt podivná parta,
Ohlávky maj, šaty z pneu, na koních jim nejde karta.

Všichni jsme se těšili na závěrečný večírek, ale moc dlouho jsme nevydrželi. Únava byla silnější. Mokas měl bolení v zádech tak se ani neúčastnil posezení. Papík se zvedal od ohně zase jako první. Ostatní osazenstvo začalo u ohně přivírat víčka. Postupně se besídka rozpadla a šli jsme spát. V noci bylo šílený vedro a kluky žrali komáři. Stan máme vybavený moskytiérou tak nám se spalo velice příjemně.
Ráno Dejf kontroluje zadní levou pneumatiku, včera večer ji slyšel utíkat. Ale vše se zdálo OK. Sbalili jsme a frrr k hranicím. Na silnici Dejf zjišťuje, že pneu opravdu utíká. Našel v ní hřebík a tak nám Kudla předvede profesionální opravu. Nejprve ale Dejf zápasí s hiliftem. Kudla k opravě použil sadu s knotem. Všem se to líbilo. Kudla se opět ukázal jako hodně šikovnej mechanik. Tím, ale nechci do pozadí stavět ostatní kluky, kteří jsou zajisté taky zdatní.

Vyrážíme dál, cestou stavíme v Baia Mare, kde utrácíme prašule na trhu. Dáváme si zase tu máslovou zmrzlinu a kupujeme sýry. Pokračujeme v cestě dál, je nesnesitelný vedro. Na hranicích proběhlo vše v pořádku. Dejf si zalaškoval s celníkem a s klaksonem. Cesta skrz Maďarsko proběhla bez problémů. Jen jednou navigace zklamala, ale nebylo to nic strašného. Na hranici na Slovenko se neudálo také nic zvláštního, coby stálo za zmínku. Jen jsme si pomalu začali uvědomovat, že náš výlet se chýlí ke konci. Na benzínce za hranicemi jsme se loučili. Ovšem mega rozlučka proběhla až prostřednictvím radia Patrol 2.8 TýDý. Svárovákům nechala stálice rádia, posluchačka Ála zahrát píseň od The Doors „Riders on the storm“. Kluci na oplátku Ále zapěli „kdyby byl Bavorov“ v podání Waidishe. Kluci se od nás odpojili v Košicích, je-li na mejdan k Papíkovým příbuzným. S Dejvem jedeme k termálům do Kalamen. Na místo jsme dojeli kolem 20.30h. Vykoupali jsme se v potůčku, termál byl plně obsazen.

Ráno mi Dejf ukázal osmý div světa, odpíchli jsme se a jedeme domů. Cestou jsme ztratili kliku od stanu. Ještě, že se nám to nestalo v přítomnosti kluků v Rumunsku. Asi by se hodně pobavili na náš účet  A toto je konec naší dovolené. Doufám můj milý deníčku, že až příště podnikneme nějaký výlet budeš u toho. Byl si fajn společník na cestách stejně jako ostatní členové expedice.


[Akt. známka: 2,36] 1 2 3 4 5

( Celý článek | Autor: Ála | Počet komentářů: 4419 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )

šipka bílá  Novinkykulatý roh

24.05.2007: 24Hours Dobřany
Opět se chystáme do Dobřan na čtyřiadvacítku, budeme od pátku večer

25.04.2007: Čarodějnice
Jsou letos opět na Svárově u Kudly!

02.03.2007: Dnes večírek od 18.00 u mě
Filip


šipka bílá  Aktuální Anketakulatý roh
Moje týdenní spotřeba piva (půllitrů) je:

0
4355  (4355 hl.)
1 - 5
2564  (2564 hl.)
6 - 10
2304  (2304 hl.)
11 - 20
2353  (2353 hl.)
20 - 100
2297  (2297 hl.)
více
2235  (2235 hl.)

Celkem hlasovalo: 16108


GNU redakcní systém phpRS
GNU redakcní systém phpRS

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.