Rumunsko 2008 - 29.5 - 8.6.
Autor: Filip <filipsu(at)hotmail.com>, Téma: Fotky z akcí, Vydáno dne: 12. 05. 2008



10.6. 20:30 Tak jsme se v neděli úspěšně vrátili. Právě si otvírám ursuse a začínám přepisovat chabé poznámky z letošního výletu. No takový spisovatel jako Ála tedy rozhodně nejsem, ale snad dám dohromady alespoň něco.

16.6 Příběh sepsán a zveřejněn - podrobnosti níže

25.6 link na fotky uvnitř článku



fotky z letošního výletu

den 0 – čtvrtek

sraz v 18:00 na Svárově dopadl dle očekávání, ceduli Liberec míjíme ve 21:30 po nákupu v Globusu, výměně vstřiku a připojení Mírova vleku se čtyřkolkou. Cíl dne – pole u Hranic na Moravě – tam kupodivu nestavíme ubikaci a usínáme pod širákem.

den 1 – pátek

Hranice na Moravě – sváření spojkového pedálu u Kudlova auta a dále jedeme klasicky přes Žilinu, Košice, Satoraljaujhely – hledání místa na spaní nejdříve v zátopové oblasti Tisy – tam se nám moc nelíbilo a nakonec zakempování na jednom z mála kopečků v Maďarsku v akáciovém lesíku, kde to nakonec nebylo tak špatné, opět jsme nestavěli plachtu (jak to Radku ???)

den 2 – sobota

Průjezd zbytkem Maďarska a konečně jsme před obědem v Rumunsku – hned za hranicemi kupujeme obligátní Rovinietu (zase zlehka podražili 7 dní 3 eur). V Satu Mare měníme bankovky a mince, dáváme dvě točená piva na terásce a vyrážíme do Baia Mare, tam směrem do kopečků k přehradě, kde míra uschovává u hodných místních obyvatel vlek a pokračuje na čtyřkolce. Míra chytá ryby. Dáváme mírné občerstvení v magazínu a odjíždíme směrem k vrcholkům, kde zapadáme v nenápadné bažince. Po vyproštění vybíráme místečko na spaní, zapalujeme táborák (ten bude již snad každý den, někdy i vícekrát :) ) a tentokrát již plachtu stavíme.

den 3 – neděle

Projížďka v pohoříčku nad Baia Mare, obhlídka přehrady

a mrtvého hada,

dále v Negresti nájezd na silnici a pokračujeme směrem Sighetu Marmatie, kde požíváme oběd v irish restaurantu – čorby burty a čorby fazolajdy, řízky a tak podobně. Po občerstvení pokračujeme jako snad již obvykle do Petey, ovšem tentokráte nás již na mostě za odbočkou kontroluje politia frontiera, no to brzo. Letos jsme dojeli při tradičním pokusu o dobytí Popa Ivana nejvýše, avšak opět nás zastavila přírodní překážka – stržená cesta a mírný zával. Po podrobném prozkoumání GPS souřadnic a mapy v měřítku 1:300000 máme nový poznatek Pop Ivan asi nebude Pop Ivan. Míra zase chytal ryby, ale nic nechytil. Koupeme se v potoce. Zkoušíme vyjet k prasátkům z předloňska, byla to výzva. Hrozný kopec se zadařil všem, méně už bahenní pastička. Kudla zapadnutí, vyproštění, projetí. Míra zapadnutí, projetí. Radek zapadnutí, vyprošťování, vyprošťování, vyprošťování, vyproštění, neprojetí, kácení objížďky lesem, utržená brzdová hadice, pěší cesta na kopec. Vohýnek, pivečko, kořalečka, večerka.

den 4 – pondělí

Ráno užíváme delšího spánku po včerejším úporném vyprošťování a probírce lesa (asi půjdeme s Kudlou skásnout správu lesů Maramureš). Míra zjišťuje škody na čtyřkolce – protržený dvě manžety na poloosách a nikam se mu nechce. Nakonec jede pro brzdovku do nížiny. Kudla jde s Mokasem zaslepit brzdovou hadici a já, Tomáš a Papik se sluníme a pivníme. Ve 14:30 přijíždí Míra s brzdovou kapalinou a za chvíli se na kopci objevuje i Mokas s poloopraveným vozem. Ještě chvíli se sluníme, balíme, sjíždíme do Ruscovy přes hory a hledáme servis, kde by měli náhradní brzdovou hadici. Navštěvujeme magazin mixt, dáváme nějaká piva, okouzleni obhlížíme dvě kadibudky – jednu evropskou a jednu tureckou, místo pisoárů je plot :). Mokas s Tomášem našli za pomoci místního doktora z hor service, tak tam jedou. Já, Papik a Kudla pokračujeme do Poienile de Sub Munte a vyhledáváme místo k spánku, poté se vracíme čekat na druhou půlku expedice a čekáme v magazinu mixt, popíjíme bergenbiery a jemně konverzujeme poruski s místními štamgasty. Následně se přemísťujeme na místo odpočinku, vaříme večeřičku a jdeme spinkat.

den 5 – úterý

Dneska tu prý mají svátek, tak nás hned od rána sledují při snídani partičky místních dětí. Míra zase chytá ryby a zase nic. Je tu nová silnice podél řeky Rica směrem k hranici s UA a vodovod – asi z fondů EU. Mokas dělá indický taxík místním dětem – postupně jich nabral sedm kousků. Projíždíme nové cesty a vracíme se zpět do Poienile, kde nás opouštějí stopaři, no nyní spíš koule prachu ;).

Vracíme se zpět na hlavní a jedeme na Mosei a Viseul de Sus. Tam probíhá jako již obvykle v hospůdce čorba de burta, miči a piva, v samoobsluze potom točená zmrzka. U pumpy za Viseul de Sus doplňujeme nádržek a Radek hochštapler i nové stěrače. Přesouváme se do Baia Borša. Ihned po vjezdu do důlní oblasti je nová budka s agenty Politia Frontiera. Po zápisu do jejich deníčků pokračujeme směr Vaser. Projíždíme minule opuštěné nádraží na úzkokolejce, kde je nyní čilý dřevařský kemp. Jedeme ještě trošku po proudu, cesta však po chvíli končí a tak se vracíme k přehrádce, kde dáváme kávičku a Míra zase zkouší chytat ty ryby. Přesouváme se k místu dnešního odpočinku, kde probíhá ohýnek a decentní večírek s topinkami a jinými pochutinami. Strašně nás žerou neviditelný mušky, Kudla je hubí chemií, ze který se mi dělá blbě a vyhrožuju mu, že ho pobliju ;). Po setmění mouchy přestaly žrát, tak jsme chvilku poseděli a šli do peří.

den 6 – středa

V průběhu balení nás kontroluje agent v civilu, pouze prolistoval pasy, obhlédl občanky a odešel, asi zapoměl zápisník. Po chvíli přijíždí dvoumístná čtyřkolka pro změnu se dvěma agenty Politia Frontiera, ti už zápisník mají, tak probíhá opět zápis. Pomalu dobalujeme a odjíždíme zpět směrem k Baia Mare a vyjíždíme na kopečky ke zbytkům sněhu. Z dolů se pokoušíme projet cestou na vrcholovou trasu vedoucí od sedla Prislop. Ovšem cesta již není cestou, ale korytem potoka, které se táhne asi 200 metrů a je nesjízdné. Odjíždíme proto zpět na silnici do Boršy, kde doplňujeme zásoby plechovkových piv. Stavujeme se v hospodě u Dvou pávů na večeřičku a pár piv. Právě zde probíhá odpolední „dyskoška“ a všichni tančí, tedy kromě nás, i když už jsou náznaky, že by si šel taky někdo skočit. Proto raději odjíždíme do sedla Prislop, kde se napojujeme na vrcholovou cestu, na kterou jsme měli namířeno původně z Baia Borša. Pěkně se zhnusuje počasí. Sjíždíme proto do ověřeného kempu přes vodu a dáváme decentní večírek piv a rumkoly. Papik, Kudla a já si trošku přejeme, aby zítra pršelo a jemné klepání kapek deště na plachtu nás ráno ještě znovu uspalo.

den 7 – čtvrtek

Přání se stalo skutkem. Pršelo několikrát a několikrát jsme usnuli. Odjíždíme v brzkém odpoledni a po silnice se přesouváme přes Boršu, kde jsme upozorněni policií, že rychlostní limit v obci v Rumunsku je o 15 km/h nižší, než jsme zrovna jeli. Zastavujeme se u doktora z hor pro čtyřkolku, má zrovna charitativní návštěvu ze Švajcu, tak jsme akorát chvilku pokecali nad mapou, dali pivo a vyrazili směrem k Baia Mare. Míra vyzved vlek, nad jezerem jsem požili nějaké to pivko a ukempovali se.

den 8 – pátek

Sjíždíme do Baia Mare, nakupujeme nějaký ten sýr, souveníry a něco pro malá bříška v bufetu. Poté dojíždíme do Satu Mare a přesouváme se do Maďarska. Na hranicích byla docela frontička, no ale vydrželi jsme. Poslední částí Maďarska jsem projížděli pro zpestření dle navigace nejbližší trasou s využitím nezpevněných cest. Podívali jsme se do hezké slovenské vesnice Vel'ký Kamenec se zříceninou hradu, kam bychom se jinak nikdy dozajista nepodívali. Dále pokračujeme přes Košice ke spišskému hradu, kde se ukempováváme na pastvině.

den 9 – sobota

Jedeme na Žilinu a navštěvujeme ty slavné Dejvovy Kalameny a koupeme se v teplý! Přesouváme se do ČR na přehradu Pastviny, kde v hospodě sledujeme fotbal Česko – Švýcarsko (tedy někdo) a konzumujeme něco piv a něco jídla. Spíme u stánku pod střechou na betonu.

den 10 – neděle

Po obědě a zmzlině v Konecchlumí přijíždíme domů.